27.12.04 | čtenář Kostěj Bílý | 2161 x | vypínač
Sedím sám ve smečce,
sedím,
učím se vlkem být
a bdím.
Učím se vědět, kdo jsem,
ale nevím.
Učí mě na lidi býti psem,
už to umím.
Lidi jsou vlci a já pes,
ne navždy.
Uvidíš světe ještě dnes,
staneš se svědkem vraždy.
Bodnu ti dýku do zad podle učení,
uvidíš,
bude to pro tebe horší než mučení,
však ty zříš
smrt svou a zkázu svou,
pochopíš.
Já dokončím pomstu svou.
Ty už neučíš?
erotika touha naděje vztahy voľný verš marnost čas temnota noc pocity humor sobota hrůza poezie sex smutek sen vzpomínka fantasy x vyznání přetvářka mládí nenávist vztah horor jen tak horror antilistí láska momentka emoce příroda beznaděj žena aa cesta . realita povídka les tma svoboda ... krev zoufalství město deprese podzim smrt strach * haiku .. bolest osud zklamání srdce pocit samota zima život
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867