06.09.05 | Jan Zeman, @, další tvorba | 2124 x | vypínač
Nepřestávej mluvit.
Jsi už hrozně dlouho potichu
a to ticho rve uši.
Já totiž potřebuji slyšet tvůj hlas,
neboť mne jak spásný maják
vyvádí z temnoty.
A proto, prosím, nepřestávej
už nikdy mluvit.
A také, prosím, neměj oči
tak bezvýrazně upřené na vzor koberce.
Zkus jimi ještě aspoň jednou
pohlédnout na mou tvář,
stačí na docela malou chvíli,
abych věděl,
že to, co v tobě plálo
dosud neuhaslo.
Zkus také, prosím, nenechávat
své bezvládné tělo ležet na podlaze.
Zakusuje se do něj chlad
a tvé dlaně
pak studí jako led.
Nezůstávej bez dechu ležet,
neboť ta nehybná rozprostřenost
tvého těla mě děsí.
A ještě jednu věc, prosím, nikdy nedělej.
Už nikdy, nikdy neumírej.
Já umírám s tebou…
svoboda . láska beznaděj sobota pocit sex sen srdce osud zklamání smutek přetvářka voľný verš antilistí krev marnost momentka ... vzpomínka fantasy humor jen tak město tma povídka haiku čas erotika mládí noc horror vyznání samota realita strach touha zima naděje zoufalství bolest smrt horor život emoce cesta vztah * .. příroda temnota les deprese nenávist hrůza vztahy žena podzim poezie aa x pocity
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867