23.02.06 | jarin, @, další tvorba | 2442 x | vypínač
V lednu ztichlým lesem
nočním ztichlým lesem
nechal jsem jít kroky mé
v bílém sněhu tištěné.
Kráčeje chodbou chladné noci
se světlem Luny ku pomoci
kde rád sokol ve dne loví
náhle se ozval zpěv soví.
Ve spirále vrškem smrku
stočený jak lstivý had
můj směr se chystal roztrhat.
Avšak vlastním dohodu,
že ta stezka, po níž během
neruší se sovím zpěvem.
zklamání erotika sex voľný verš deprese srdce ... vyznání vzpomínka přetvářka emoce město sen haiku aa realita horror humor podzim naděje x beznaděj mládí nenávist smutek strach cesta pocit tma bolest antilistí samota vztahy žena noc smrt . láska povídka temnota * pocity zima život příroda .. sobota čas osud svoboda momentka marnost horor poezie krev jen tak zoufalství touha hrůza vztah fantasy les
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867