14.03.06 | malcom, @, další tvorba | 2268 x | vypínač
V mlze smýkáš sebou od ucha k uchu
a ponořené ulice pláčou s Tebou
jsi v narkóze lásky
bez smyslů
v kouzelnosti zapadlých milenců
v opiu krásy
a trápí Tě vrtkavost osudu
tak, jak oni píší mrtví.
Tak zatraceně Tě mám rád
a Ty v celé své vznešenosti (celou svou vznešeností)
bez obav mne gilotinuješ
a gilotinou je Tvé tělo
morfiem načichlé
a já opíjím se
v mračnech Tvého obočí
tak jak o něm píší mrtví.
Omámen nemocničním světlem
záře dlouhého tunelu
a pár zlomených vět do větrů
o lásce a tak
jak prý je to krásné
když sevře Tě při lásce infarkt
a příroda je na osud krátká
když jsi v narkóze
plné rudých nasáklých oblaků
a kolejí z Tvé páteře
jak rozmilé je dovádět na hraně
zpátky
se však nemusíš vrátit…
(26.1.2003)
podzim horror . vztahy poezie emoce smutek humor naděje aa vyznání příroda fantasy horor erotika sen .. ... mládí cesta antilistí nenávist zoufalství bolest temnota krev * zklamání marnost povídka sobota haiku noc láska samota čas momentka les vzpomínka srdce touha jen tak x beznaděj sex pocit tma žena město pocity zima voľný verš osud smrt přetvářka hrůza strach realita deprese vztah svoboda život
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867