13.05.06 | Mona, @, další tvorba | 2347 x | vypínač
Štěstí není nebe,
když bolest se směje.
Já ztratil jsem tebe,
kam život můj spěje?!
Jen kvůli tobě
už nechci žít.
Patřili jsme k sobě,
ty´s chtěla jít.
Snad ráda´s mě zradila,
na tváři masku.
Víš, co jsi zničila?
mou věrnou lásku.
Teď spěcháš daleko,
já zůstal sám.
Mé srdce je naměkko,
vrať se, všechno ti dám.
Neslyšíš, nevidíš, už mě as neznáš,
řekni proč, proč jen to děláš.
Jak já tě miloval,
více než sebe.
Srdce své jsem ti dal,
na oplátku chtěl tebe.
Lhala´s mi stále,
já rád ti odpouštěl.
Miloval jsem dále,
té chyby se dopouštěl.
„Snad jednou skončím,“
má bolest by řekla.
Já se však loučím,
provaz mě čeká.
Ta šňůra nebohá
ze stropu visí.
Už budu u a,
tak jako kdysi.
zima srdce * voľný verš nenávist temnota bolest vzpomínka žena krev les čas sobota hrůza emoce vztahy vyznání příroda láska sex haiku samota ... horor marnost .. zoufalství cesta osud svoboda smutek humor naděje pocity přetvářka podzim strach . aa tma horror antilistí pocit sen touha deprese momentka povídka zklamání život beznaděj x mládí noc fantasy město realita erotika smrt jen tak vztah poezie
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867