13.05.06 | Mona, @, další tvorba | 2168 x | vypínač
Píšu denně, zas a znova,
nikdo nevidí má slova.
Tupé trny v sobě mají,
slzy smutku ukrývají.
Jsou jako háďata stočená k sobě,
v téhle tak smutné době.
Černé litery na bílém papíře,
stejně jak mrtvoly, za nimi pranýře.
Kde je ta naděje?
Ta vlídná dáma.
Která se usměje,
pomůže ráda.
Nikdy tu nebyla,
sama se zabila.
A mě nechala dále,
psát svá slova stále.
Ty obrázky temné jako noc,
vím, že nikdo nepřijde na pomoc.
Přesto brk svírá má ruka
a dělí se s papírem o příšerná muka.
Slova, pár písmen vedle sebe.
Nikdy se nedozvíš, že miluju jen tebe.
... touha pocity vzpomínka horor realita cesta krev zklamání fantasy sobota příroda humor srdce temnota strach erotika vyznání zoufalství smutek beznaděj .. svoboda horror podzim sen hrůza smrt sex les aa naděje haiku osud . vztahy přetvářka noc x * tma emoce samota voľný verš žena povídka jen tak zima marnost život poezie mládí město nenávist bolest deprese pocit antilistí láska čas vztah momentka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867