16.07.06 | čtenář Irena | 1993 x | vypínač
Ach ! Ta vonící loučka a říčka plná ryb,
na svět se dívám v němém úžasu….
V milosti, kráse – našla jsem svůj klid,
na samém dně duše … bez času.
Ty šumící břízy ! To ticho velebné,
kopce se vlní jak boky zralých žen.
Člověk tak rád si do trávy usedne,
pod keř plný růží.
Být, nic než jím !
A mým tichem jen !
S létem v zádech, v požehnané chvíli,
Nemyslet na nic – nechť láska ve mně sílí ,
pro krásu života, pro něhyplný vzdech.
povídka haiku vyznání smrt marnost . mládí pocity sen zklamání zima realita momentka město deprese krev aa les tma emoce samota pocit příroda naděje * cesta vzpomínka humor jen tak svoboda fantasy život horor ... poezie erotika vztahy noc přetvářka podzim temnota .. srdce smutek antilistí hrůza vztah bolest horror touha nenávist láska strach žena čas sex voľný verš beznaděj sobota x zoufalství osud
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867