16.07.06 | čtenář Irena | 2304 x | vypínač
Okrášlená soumrakem, provoněná sebou,
ještě neodsnila své záhadné sny.
Zbývá se uložit mezi břehy,
rozvlnit se v líném mihotání.
Rybí těla se stříbřitě lesknou,
v důvěře v její laskavé bytí.
Tisknou se k sobě, jak by se milovala,
a rybí sen prochází očima a duší.
Stromy obtěžkané posláním,
sklání své větve nad hladinu.
Tma zvolna zavírá další den.
Hladím tě po paměti, řeko má.
osud pocity sobota mládí vztah temnota . srdce povídka smutek antilistí emoce zklamání aa strach voľný verš ... tma vyznání naděje smrt humor noc deprese zima příroda momentka pocit svoboda les horror sen jen tak marnost zoufalství touha realita čas samota erotika život * .. poezie haiku vzpomínka hrůza krev beznaděj cesta x přetvářka sex nenávist město vztahy bolest podzim žena fantasy láska horor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867