17.09.06 | čtenář Irena | 1980 x | vypínač
Tak nahá.
Svázala vlasy,
mazlí se s tělem,
s rozkoší sebelásky,
ňadra ještě pevná,
jež někdo opustil
a nechal jí s nimi
na cestě stát na pospas sobě.
Svléká se pro věčnost.
a mnoho ještě neví.
Pod sklaním převisem.
Stínohra snů o citech,
a slunce mísí modř
levandulových polí.
K zemdlení je vláčná,
poddajná a ladná,
pod proudem chladné vody.
Žena, co ví, že je nahá.
horror .. zima marnost zklamání svoboda hrůza příroda srdce pocity beznaděj osud deprese humor erotika vyznání aa sex žena momentka sobota láska sen temnota emoce strach poezie fantasy vztah haiku vztahy přetvářka touha vzpomínka smutek město zoufalství horor bolest krev realita jen tak cesta . x voľný verš smrt * ... antilistí podzim povídka samota nenávist život naděje mládí tma les noc pocit čas
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867