21.09.06 | čtenář Irena | 2090 x | vypínač
Hladový pták se prochází po okně
po celý den.
Podzimní list
dolétl k zemi
jak milostný dopis, neotevřený,
a umíral – jak umírá nevyslyšený cit.
Mží do stromů.
Mraky se táhnou krajinou a tak,
tíseň rozprostřou v prostírkách.
Nejde ti usnout a je ti úzko,
máš neurčitý strach….
Vzpomínky doléhají,
jak těžké mátohy…..
Kdysi byly krásné
ale v šedi podivné noci
ztrácí svůj smysl pro útěchu stesku .
Ale – ten hladový pták,
do oken se dívá.
Podzimní vítr,
čechrá černé peří,
zobákem tluče,
křídly mává mlhám.
A déšť se opírá do oken,
ať přestane, říkám,
a krůpěje stékají jak slzy
nemilovaného, nechtěného, zrazeného..
Všechno je marné.
Mezi mraky prosvítá měsíc.
město povídka jen tak realita osud vztah noc život aa humor smrt x hrůza vzpomínka zima beznaděj erotika pocity temnota sobota touha příroda .. bolest cesta přetvářka srdce krev vyznání antilistí . horror naděje samota * voľný verš deprese emoce poezie pocit svoboda nenávist marnost podzim žena zklamání sex strach tma láska momentka zoufalství horor sen mládí smutek vztahy ... les čas fantasy haiku
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867