23.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1814 x | vypínač
Zimní píseň
Když jsme se spolu loučili,
zelenalo se obilí.
Zezlátlo, klasy požali,
aniž bychom se setkali.
Už zima sáně zapřahá,
spřežení psů se vzpíná,
lípa svlečená dohana
rukama promrzlýma
obléká noční košili,
k svatební noci se strojí.
Jenže psi stopu ztratili.
Zamrzla někde v chvojí…
Zima v stříbrném ornátu
za psy závějí běží,
nevěsta v bílém brokátu
na cizím loži leží.
sen srdce přetvářka hrůza les beznaděj žena erotika momentka humor mládí svoboda strach poezie vztah zklamání horor bolest noc nenávist marnost tma vyznání realita voľný verš smrt horror zoufalství láska .. čas město jen tak vzpomínka * emoce pocit podzim krev vztahy haiku pocity touha aa samota smutek ... x osud povídka naděje fantasy příroda sex temnota antilistí cesta . deprese život sobota zima
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867