28.10.06 | zoe, @, další tvorba | 2883 x | vypínač
Co nejvíc času prospat,
aby se neměnily stíny,
aby se netřásla podlaha,
a dům?
Dům, aby zůstal tichý, ale vlídný.
Obrazy v zrcadle,
strach z cizích lidí,
když padne tma, a stíny se plíží.
A na ulici pouliční lampy,
přítelkyně iluzí,
komolí naše představy.
Noc, jež hraje barvami,
a vůní tlejícího listí.
Noc, patronka skřítků,
volající je k tanci.
K tanci a do snů,
bojících se dětí.
Jen těch, které na ně ještě věří.
A samota, ten ledový dotek,
který milujeme a nenávidíme.
Co nejvíc času prospat,
aby se neprobudily příběhy.
Příběhy obyčejného šílenství.
zima zklamání srdce žena cesta emoce noc sen zoufalství smutek beznaděj naděje erotika osud humor .. jen tak horor aa antilistí ... tma samota přetvářka horror krev sobota deprese svoboda čas vyznání vzpomínka nenávist město vztahy vztah voľný verš život láska smrt . poezie bolest x * strach realita pocity temnota momentka haiku pocit povídka mládí příroda podzim hrůza touha fantasy marnost les sex
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867