28.10.06 | zoe, @, další tvorba | 2885 x | vypínač
Co nejvíc času prospat,
aby se neměnily stíny,
aby se netřásla podlaha,
a dům?
Dům, aby zůstal tichý, ale vlídný.
Obrazy v zrcadle,
strach z cizích lidí,
když padne tma, a stíny se plíží.
A na ulici pouliční lampy,
přítelkyně iluzí,
komolí naše představy.
Noc, jež hraje barvami,
a vůní tlejícího listí.
Noc, patronka skřítků,
volající je k tanci.
K tanci a do snů,
bojících se dětí.
Jen těch, které na ně ještě věří.
A samota, ten ledový dotek,
který milujeme a nenávidíme.
Co nejvíc času prospat,
aby se neprobudily příběhy.
Příběhy obyčejného šílenství.
tma mládí láska hrůza cesta beznaděj smutek aa ... pocity samota strach les jen tak deprese erotika zoufalství vztah noc svoboda pocit haiku zklamání realita vyznání momentka emoce .. povídka marnost naděje příroda * humor horor temnota krev sex poezie osud nenávist sobota antilistí horror podzim přetvářka zima touha žena město čas smrt vztahy sen x voľný verš život . srdce fantasy vzpomínka bolest
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867