14.02.07 | čtenář Berenika, @ | 1963 x | vypínač
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ…!
horror smutek sen srdce povídka strach touha horor naděje antilistí sobota vyznání vztahy aa realita tma .. čas momentka noc poezie samota humor žena smrt jen tak podzim cesta láska příroda . sex fantasy vzpomínka voľný verš les ... přetvářka pocit haiku emoce marnost vztah x bolest temnota život zoufalství zima město svoboda erotika deprese * nenávist beznaděj hrůza pocity osud zklamání krev mládí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867