15.02.07 | čtenář Nuuk | 1877 x | vypínač
Stojíš na kopci ze svých imaginárních neúspěchů
A pozoruješ zapadající hvězdu odevzdaných pruhů kroužících
kolem propastí z ostnatého drátu
kam nedopadají impulzivní prosby
Je Ti líto
škrtáš poslední větu
Usilovně bláhově a bez omluv
Hrady z písku
Zrníčko po kapkách z hořkoslaných slz
Loučení bez květin
list neotočit ani nepálit
Z kopce na horu
ze starých porcelánových polštářů
A slova dostávají barvu
cítíš jejich chuť
kouzlíš
Vidíš?
Slaná jako probdělá rána uvadlých květů
a sladká jako jejich trny
kvetou po pomerančové vůni
Rozsypej je na stůl mých smyslů mých rtů a očí
. vztah pocity zoufalství ... voľný verš humor sex naděje samota .. hrůza les poezie strach noc smutek nenávist zklamání bolest pocit touha temnota vyznání smrt žena srdce fantasy aa láska erotika čas podzim vztahy osud sobota beznaděj * přetvářka zima horror život emoce tma sen cesta město realita svoboda mládí vzpomínka x marnost antilistí příroda povídka horor krev deprese jen tak haiku momentka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867