25.02.07 | popelka, @, další tvorba | 2644 x | vypínač
Život svůj měl jen smutek a pláč,
nechápal tenhle svět.
Však dříve byl v životě velký rváč,
a teď?
Nezná lásku, štěstí a smích,
však dříve miloval lidi.
Leč on pro ně byl jak krvežíznivý vrah,
který zabijí malé děti.
Byl jak noční můra,
která Vás v noci nevědomky straší.
Přitom ona má noci ráda,
chápete co tím chci říci?
Dnes tu sedí na pomníku
a přemýšlí nad svým životem.
Má si pověsit lano na větévku?
Nebo dál snášet ponížení před bohem?
Opíjí se krvavým vínem,
proč jste tak krutí?
Hovoří s vlastním stínem,
který ho k tomu nutí.
Teď stojí na skále,
pohled to je žalostný.
Nyní skočil náhle,
proč jen on je smutkem zlomený?
Letí, letí dolů,
vzdává hold té skále.
Volá: už letím domů!
napětí i strach cítí náhle.
Však už jenom metr na zem
abude konec trápení.
Už je vezen nebeským vozem,
a radost ho náhle zaplní…
žena sen voľný verš mládí nenávist momentka vzpomínka haiku x strach aa realita láska * krev jen tak příroda beznaděj město vztah čas sex deprese noc zima fantasy srdce osud marnost život antilistí podzim vyznání pocity hrůza pocit samota povídka .. zoufalství les sobota . horror vztahy emoce zklamání temnota naděje humor tma svoboda ... poezie přetvářka smrt horor bolest smutek erotika touha cesta
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867