29.06.04 | Anemone, @, další tvorba | 2551 x | vypínač
Tohle je báseň pro Tebe,
pro Tebe z lidského popudu.
Byli jsme lidé,
byli jsme hráči.
Teď už tu ale nebudu,
nepodléhej však pláči.
Byli jsme malí lidé,
dětmi jsme se zdáli být.
Jenže doba je jiná,
Ty jsi jiný.
Musíme s tímhle žít
bez jakéhokoli pocitu viny.
Jsem jako motýl bez křídel,
Ty jako ostrá břitva.
Než mne odnese příliv času,
než proměníme se v ptáky,
pojďme si aspoň užít posledního jitra,
než rozplyneme se a obejmeme mraky.
Tohle je báseň pro Tebe,
Ty někdo,
kdož mě chrání.
Až zmizíme v dnešním soumraku,
až svlékneme si šaty,
zbudou nám jen tajná přání.
Už nebudeme tady.
osud nenávist krev jen tak povídka les svoboda mládí horror realita tma sen vzpomínka vztahy pocity touha příroda pocit vztah deprese samota . momentka smutek žena noc haiku srdce voľný verš sex město erotika naděje život přetvářka horor temnota zoufalství humor smrt aa sobota poezie hrůza fantasy beznaděj emoce láska čas antilistí * zklamání cesta .. marnost vyznání ... x zima podzim strach bolest
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867