02.11.08 | Levianth, @, další tvorba | 1755 x | vypínač
Chce to možná trochu více víry,
aby se mi v srdci vyplnili díry.
Skuliny po všech zraněních
vytvořené lidským marněním.
Tu a tam přidat trochu něhy
a roztát jako jarní sněhy.
Pak krása najde ve mě svojí tvář.
A v tiché noci vyjeví se svatozář
tisíceré rozsvícené hvězdy
jež mi v srdci sídlí.
Tím byla bych ta správná,
mravná,odvážná a vážná
v situacích protínání srdce.
Když vytáhneš z rukávů
své jedovaté bodce.
V objetí padnu tváří k zemi
ach proč těžko je mi?
Tys sličný princ pln temných stínů
a já pod pohledem tvým s nocí splynu,
když umírám s láskou v očích.
A ač snažila jsem se býti pěknou,
přesto tvé brutality nezměknou....
žena antilistí příroda mládí voľný verš .. vztah humor beznaděj zima srdce bolest vzpomínka hrůza * krev marnost přetvářka nenávist poezie deprese temnota naděje sex svoboda ... cesta touha emoce sobota horror zklamání město smutek osud strach . haiku povídka horor momentka zoufalství čas láska život realita pocit erotika pocity vyznání podzim jen tak tma smrt x sen vztahy fantasy aa samota noc les
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867