17.01.09 | čtenář Evan | 2701 x | vypínač
Bojím se ozvat mám strach nezasáhnout
že se budeš zlobit že mě zavrhneš
jako tisíce dalších
a jestli mě nezavrhneš tak mě alespoň zesměšníš
Bojím se mám strach z vlastního stínu
a on mě stejně pronásleduje
pomalu se za mnou plouží
i když na něj křičím a vyplazuji jazyk
bojím se slyšet pravdu ale i lež
bojím se bojím se bojím
Hořká bezmoc ztracené iluze
všechno mě pronásleduje
a nade vším je tvá tvář....
Strašíte mě jak procházím tichým městem
když se choulím pod blikající lampy
a já na vás křičím
a lidé se otáčejí a divně na mě koukají
a bojí se...
Stejně jako já mají strach
i ty máš strach
a když si říkáš že ne
možná máš strach si to přiznat...
voľný verš podzim . čas deprese příroda horror les hrůza emoce zklamání žena město .. smutek sen noc přetvářka smrt povídka pocity sex haiku realita vztahy srdce erotika život poezie krev osud svoboda strach horor vyznání antilistí jen tak cesta ... mládí vztah * temnota láska humor beznaděj bolest tma aa touha vzpomínka sobota momentka pocit nenávist samota marnost naděje fantasy zima x zoufalství
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867