06.02.09 | El Recoleto, @, další tvorba | 2296 x | vypínač
Jsem jen němým kolem v soukolí osudu,
až skončí mé ticho, ani tím už nebudu,
Chtěl bych vstanout a jít, ale do temena padá pažba,
přikrývkou je mi krev a ložem chladná dlažba,
není, kdo by spasil mne, klíč od cely držím sám,
je ale těžké bez štětce, bez barev, plnit prázdný rám.
Zhynuli jsme, poutníče, jak zákony kázaly nám.
----
Pak znova se probouzím a sen má jiný háv,
věci prve jasnější, náhle chytly mat,
kde kamenů přibylo, teče stejný splav,
nepozvednu-li sám meč, udělá to kat.
A další den. Stejný je. Jen čekání na rozbřesk.
Kde je třeba pevné náruče, zbyl jen mramoru lesk.
Ale srdce silné je a bít bude dál.
Co nezabije, posílí a vůle je tvůj grál !
láska horor život tma bolest . voľný verš les podzim svoboda realita vztah humor x erotika srdce sen smrt strach deprese fantasy naděje samota haiku zoufalství antilistí vztahy krev sex sobota zklamání žena přetvářka * .. zima pocit mládí smutek osud marnost ... noc nenávist emoce hrůza město povídka vzpomínka touha vyznání momentka příroda cesta beznaděj horror čas aa pocity poezie temnota jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867