26.07.09 | čtenář Calwen | 2342 x | vypínač
Mé dlaně voní od vína,
co jsi z nich pil, tajně,
tak tajně, že sám zapomínáš.
Už uběhlo sto a pět let
a já se zase modlím pro hříchy.
Směju se na mladé vdovy,
ach, brzy budu jednou z nich.
Cožpak se, děvčátko, nenaučíš
dát a pak nechat být?
Nebe rozkvetlo a tolik mě láká.
Vyženu tě, ať už neslyším tvůj hrubý dech.
A budu nevinná, sobě se smát,
každý uvěří.
A když budu tě chtít zpátky?
Prohledám oblohu a prohledám déšť.
Přestávám se bát tmy, ale
stále mám strach z nocí.
x sen horror krev cesta srdce emoce vztah zklamání život tma .. les antilistí deprese sex zima žena sobota jen tak osud momentka humor noc naděje hrůza smutek voľný verš fantasy horor touha strach poezie realita mládí aa vztahy vyznání ... přetvářka povídka bolest svoboda samota pocity vzpomínka smrt město nenávist erotika zoufalství . * pocit temnota marnost haiku příroda čas podzim láska beznaděj
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867