26.07.09 | čtenář Calwen | 2344 x | vypínač
Mé dlaně voní od vína,
co jsi z nich pil, tajně,
tak tajně, že sám zapomínáš.
Už uběhlo sto a pět let
a já se zase modlím pro hříchy.
Směju se na mladé vdovy,
ach, brzy budu jednou z nich.
Cožpak se, děvčátko, nenaučíš
dát a pak nechat být?
Nebe rozkvetlo a tolik mě láká.
Vyženu tě, ať už neslyším tvůj hrubý dech.
A budu nevinná, sobě se smát,
každý uvěří.
A když budu tě chtít zpátky?
Prohledám oblohu a prohledám déšť.
Přestávám se bát tmy, ale
stále mám strach z nocí.
antilistí osud erotika horor ... . vzpomínka deprese fantasy mládí strach emoce hrůza les život vyznání bolest zklamání cesta srdce povídka momentka nenávist x čas jen tak * temnota vztahy sex marnost pocity smutek žena přetvářka samota poezie humor pocit voľný verš zoufalství naděje aa svoboda tma krev příroda město .. sen realita vztah beznaděj láska smrt zima noc horror podzim sobota haiku touha
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867