26.10.09 | Marek Olbrecht, @, další tvorba | 1737 x | vypínač
Jsi osamělé nádraží na konci koleje.
Přijedu za Tebou, taky jsem sám.
Popovídáme si, nasměje se, možná se i spřátelíme.
Jsme si podobní.
Ty jsi opuštěná budova, za níž nikdo nechodí, okolo které se jen prochází.
Já jsem osamělá duše, která se hledá v pustém osamělém světě.
Můžeme si navzájem pomoci, zkusit se pochopit, možná nalezneme novou cestu životem, nové poznání, nový rytmus.
Zastavím se krátce, ale i ta chvíle bude stačit na to, abychom si pověděli to, co bychom nikomu jinému na světě neřekli.
poezie zoufalství vztahy cesta erotika marnost temnota sobota město čas touha naděje zima svoboda hrůza život antilistí deprese podzim mládí voľný verš ... smrt srdce noc žena strach nenávist horor zklamání vzpomínka . tma pocit krev emoce horror jen tak sex momentka přetvářka sen x haiku samota .. vztah příroda povídka aa vyznání humor osud bolest * beznaděj fantasy realita smutek láska pocity les
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867