Nokturno.net / tvorba / dílko

Byla dívka, co milovala svět,
chtěla zkusit všechno a chtěla to mít hned.
Jednoho dne krásnému muži na lep usedla,
byla jak v ráji tu pravdu kolem neviděla.

Nechtěla věřit těm, kdo chtěli jí pomoci,
neposlouchala věci o zákeřné nemoci.
Neslyšela, ba dokonce se i zlobila,
když její máma jí muže zakázala.

Nemohla pochopit, proč brání jí ve štěstí,
nevěřila, že vlastní máma jí tak moc nerozumí.
Odešla z domu, nechtěla je znát,
onen záhadný jí utvrzoval, jak má jí rád.

První noc na ulici nebyla příjemná,
plno neřestí a příšerná zima.
Však nemohla se vrátit domů i když měla takový strach,
nemohla připustit, že by její vztach krach.

Najednou začla si zvykat na život venku,
sem tam ukradla něčí peněženku,
aby měli z čeho s jejím princem žít
a hlavně aby měli co večer ubalit.

Najednou jí tráva přestala chutnat,
neměla snahu ona už nemohla přestat...
Chtěla zkusit i něco víc než jen "hulení"
a její princ jí nejvíc rozumí.

Dotáhl injekce a nějáký prášek,
však jejich perníková pohádka měla háček...
Stálo to pěněz, že nevěděli kde brát,
tak naše krásná dívenka se šla zaprodat.

Takle to nějáký ten pátek táhli,
občas si i pořádně nahli.
ona však chtěla z toho bludného kruhu ven,
ale jak když člověk ani nevnímá jaký je den?

Však jednou řekla si dost, chci znovu začínat,
ale život měl pro ní úplně jiný plán...
Když zdálo se, že toto vše má už za sebou,
že je čistá a je sama sebou,
tak přišla rána, která jí na dno srazila,
už neměla sílu, aby se odrazila...

Ta krásná dívka, co milovala tak moc svět,
poslední své dny života bude strašně trpět.
Zjistila, že jí minulost přece jen dohnala,
umírá na AIDS a je na to sama...

Tato balada budiš vám výstrahou,
pokud nechcete umírat smrtí bolavou...