27.12.04 | čtenář Kostěj Bílý | 2162 x | vypínač
Sedím sám ve smečce,
sedím,
učím se vlkem být
a bdím.
Učím se vědět, kdo jsem,
ale nevím.
Učí mě na lidi býti psem,
už to umím.
Lidi jsou vlci a já pes,
ne navždy.
Uvidíš světe ještě dnes,
staneš se svědkem vraždy.
Bodnu ti dýku do zad podle učení,
uvidíš,
bude to pro tebe horší než mučení,
však ty zříš
smrt svou a zkázu svou,
pochopíš.
Já dokončím pomstu svou.
Ty už neučíš?
poezie jen tak antilistí momentka les vyznání hrůza realita deprese .. bolest zima zoufalství . vztah emoce temnota vzpomínka beznaděj život osud smrt zklamání město strach ... haiku podzim svoboda povídka tma krev touha voľný verš pocity humor vztahy pocit smutek naděje marnost erotika cesta samota sex sen srdce láska nenávist aa fantasy přetvářka sobota žena příroda horor horror * x noc čas mládí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867