07.01.05 | Ondra Vokál, @, další tvorba | 2346 x | vypínač
Hřeje mě léta slunce,
co vychází jen za prosince.
Tak ať!
Jako listy porostlé stromy,
nás umlčí nasupené hromy.
Tak ať!
Jako vášeň milující strach,
jsem potkal svého života krach.
Tak ať!
Jako meč probodnutý srdcem,
se naposledy proletím časem.
Tak ať!
Jako přes oko rudá páska,
skončí i ta naše láska.
Tak ať!
Jako vítr sviští vodou,
mě smrt zasáhne černou kosou.
Tak ať!
Jako oko uhodí pěst,
ztratím i svou čest
Tak ať!
Jako papír pokreslí tužku,
dostanu se konci pod mušku.
Tak ať!
Jako život, když ukončí smrt,
zůstane po nás jedno velký prd.
Tak ať!
Jako Jeníček Mařenkou není si už jist,
tak nás všechny ovládne závist,
To ne!!
deprese beznaděj srdce město svoboda x naděje horor vzpomínka * podzim vyznání život noc . strach tma voľný verš vztah realita smrt pocit příroda osud povídka horror čas poezie žena láska emoce touha smutek sen nenávist bolest zklamání temnota marnost vztahy erotika sex fantasy zoufalství jen tak zima pocity .. cesta samota haiku les mládí krev momentka humor sobota aa přetvářka ... hrůza antilistí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867