Nokturno.net / tvorba / dílko

Ztrácí se slova v básníkově dechu,
Pro lásku? Soucit? Snad pro útěchu.

Odchází touha vysněným májem,
Pro rozum? Moudrost? Snad pro nezájem.

Dal shnilou růži čisté panně,
hrával si tak na mudrce,
učil ji dýchat přerývaně,
výměnou za její srdce.

A jí nezbylo než tiše vzlykat,
že nebyla to o čem snil,
tak se naučila neodmykat,
a její svět se zatemnil.