07.03.05 | čtenář Máťa | 2314 x | vypínač
Panna
A rázem zmizel úsměv z její tváře.
Satan rohy ukázal pryč je lesk andělské svatozáře.
Smutek je teď její král,ten pán,co těžce kraloval.
Milosti plná dívka z kopretin už uvadá.
Jak plevel z áleje stromů si připadá.
A on je vinou tou sladkou vinou jež okusila.
Těžko však říci vše by mu odpustila.
Jsou jedno tělo jedna duše,osudem bylo jim
mluviti před sebou tiše.
Láska je sladce omámila jako růže,
nyní trny květu zatínají se do kůže.
Ta mladá žena se do toho muže pobláznila,
zapomněv však na hříchy těla
podzim krev naděje srdce sex horror vztahy voľný verš město deprese sobota smrt temnota emoce cesta zima pocity haiku momentka realita noc * .. x sen beznaděj smutek poezie touha horor nenávist zoufalství marnost tma aa přetvářka jen tak pocit život vyznání vzpomínka humor . zklamání bolest les povídka příroda čas strach antilistí ... erotika láska samota svoboda vztah žena fantasy osud mládí hrůza
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867