17.07.05 | Donar Tyr, @, další tvorba | 2275 x | vypínač
V temném lese kráčí bosý
po koberci z chladné rosy.
Kráčí tiše jako zlosyn.
Kéž by jím však nebyl.
Ruce jako dravce spáry,
na drápech tenké z kúže cáry,
každý úplněk z nej zvíře spraví.
Kéž by ho i zabil!
Déšť ho trestá za oběti,
za panny i mrtvé děti.
Uvězněný v kruté spleti,
Kéž by víru pozbyl.
Beží houštím divých rúží,
srst již ustupuje kúži,
opět podobá se muži.
Svou podobu zpět nabyl.
Vyčerpaný padl na zem.
Búh je zatracený blázen!
Vždyť v neděli má číst svou kázeň.
Kněz v rouše vlka je krutý omyl...
Nebo snad bolestivá skouška jeho víry?
Kdoví jaký osud jsme si zasloužili...
povídka emoce erotika zima bolest jen tak život pocity strach vzpomínka srdce les tma vyznání horor svoboda sen žena láska nenávist x smutek haiku poezie momentka . osud .. * vztah beznaděj marnost zoufalství fantasy příroda vztahy voľný verš krev zklamání samota smrt město deprese antilistí horror aa noc čas přetvářka naděje sex temnota ... touha humor hrůza realita podzim mládí cesta sobota pocit
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867