Nokturno.net / tvorba / dílko

Mateří douška voní vlhkým vzduchem
a prosycuje zemi kolébanou nočním tichem.
Šelest kapradí zdvojuje se s netopýřím dychem,
který se na moment zatají až rezonuje vzduchem.
Jenom pár raráškú vytáhlo své housličky.
Sedíc v skořápkách oříškú notují písničky.
A mnoho tvorú opouští na noc své pelíšky,
neboť kapky rosy má už šalvěj pod víčky.
Magické lucerničy visí pídi nad zemí.
A odhalují odvážným dveře do nejhlubšího podzemí,
do míst kde jsou už jenom kosti rukou času hlazený
a čekaj až se rohy bohú pro ně opět rozezní.
V měsíčním svitu na rozkvetlé pasece
tančí víly jen v pavučinách oděté.
Po jejich tanci heřmánek zde pokvete,
pod oblohou, na které jsou již hvězdy poseté.
Mnoho pokladú se odkrývá,
mnoho znich se najde.
Mnoho v sobě sny ukrývá,
než měsíc do jiného světa zajde.
A sova zahouká do rytmú tepu života,
les a jeho mámení, krásná noční nicota...