Nokturno.net / tvorba / dílko

V těsných řádách, do hlav šeptem vpravujíc pocit svobody
masy jdoucí pryč, tam za vysněným cílem jejich bytí
ve sklonku dne, s chutí ponořit rozpálená těla do vody
někdo nahoře, jak obrovskou pastičkou jejich sny chytí

S emocí smutku v slabosti, postrádá špetku hrdosti
vzala ji železná ruka, pro potěšení svá a jeho muka
v našem křehkém světě, to dítě toužíc po odvetě
pak vezme si těžké zbraně a půjde se bít za sebe i za ně

Kde nakonec v krvi, mezi těly v agónii smrti
to dítě se zbraní, tehdy pocítí úlevu od těžkých pout
proč však tak pozdě, když války boty ho drtí
samo v poli smutku, smí si na lepší život vzpomenout

Někdo to bere jako fakt, válčit s pravidly a znát takt
asi to chce přiznání, že ty boje nejsou někdy morální
lidé třeste se, ale řekněte, kdo to nakonec odnese?
možná my, však to je fuk, dětí se zbraní máme habakuk...