Nokturno.net / tvorba / dílko

V slunečním svitu zdám se ti krásná,
očima sjíždíš můj štíhlý pas.
Myšlenka utéct byla by spásná,
ale vraciš se ke mně zas a zas.

Táhne tě ke mně magické pouto,
mé křivky a rusý vlas.
Tak zahraj nám ještě písničku loutno.
Zahraj nám, než přijde čas.

Až setmí se, přejde ti, ach krásný příteli,
přejde ti po zádech mráz.
Má mysl se těší, mé srdce se tetelí,
nespadne slza z mých řas.

Naše schůzka je poslení, přichází zenit,
už žádný další hodovní kvas.
Všechno se černá, už začnu se měnit,
až vítr ohne poslední klas.

Už rostou mi dlouhá blanitá křídla.
Roste i chuť zlomit ti vaz.
Zuby se špičatí a noc je letem šídla.
Krvavá kůže, co neměla kaz.

Měls oči krásné a v malíčku dvorní manýry.
Však neznáš nás - upíry.