Nokturno.net / tvorba / dílko

Měsíční svit se rdí před krásou mého sargofágu.
Na pelu touhy se mi zjevil Usirev.
Při tanci kobry ve stínu zla mých chtivých mágů,
budu řvát jak sněhohřívý lev.

Až se odrazí třpyt Nilu v tvých zelených očích,
budeš jak vládkyně mdlého snu, dea.
Zas začnu mít strach, zas nevím, co počít.
Na jazyku lež, na srdci - skarabea.

Mé ba si staví z nejasného vzdechu mříž.
Vesmír vůně čpí nad nadějí pyramid.
Mezi hlesy dnů svírám svůj nilský kříž,
chtíc trochu štěstí do písku polapit.

Tak se loučím světe! Mé srdce váží Anubis.
Jeho konec je možná v Ammitově chřtánu.
Z očí mi vytekl jen jed a hnis,
slza smrti stekla k ránu.