Nokturno.net / tvorba / dílko

Zaposlouchám se do houslí a tvé elektrické kytary.
Hraješ moc pěkně, vždyť ty to víš.
A čaj svítí skrze sklo- hoří v požári.
Bubnování mých prstú v rytmu deště neslyšíš...
Vždyť ty dobře víš, že tě nejspíš miluju.
A já vím moc dobře, že ty mně ne.
Neboj, žádný vícznačný gesta k tobě vzduchem neplují,
nemám tíhu náhrobního kamene..
A pak je tady začátek jeseně,
který přináší konce a svobodu.
Probouzí k životu sílu plamene
a sténání mrakú promění ve vodu.
V jeseni je síla všech smutných dúvodú.
pro které řekls mi své ne...
V jeseni múžeš vzhlédnout i bytosti magických prúvodú,
které zmizejí náhle v mlze dne...
Mám ráda jeseň a její energii.
Mám ráda to, že mně očistí a zlé odnese pryč.
Teď ale chci ješte poslouchat tvou melodii..
A jeseň odvane pryč múj chtíč...