30.09.05 | čtenář martina c. | 2334 x | vypínač
Jsem nenarozená,hvězdy zmizely z dosahu.
Je tolik krásného a přesto žal má převahu.
Zrodila se planeta právě těď a ptáci o tom zpívají,
víly se vzbouřily šeptá se potají.
Včera u květů ibišku zahynul kolibřík,
to proto se tak brzy setmělo.
Hvězdný prach zazářil v korunách stromů jak na poplach
a sojka povídá to by se asi nemělo!
Kolibřík vznáší se do nebe,po smrti obrovská křídla duhovou sféru vytvoří
a bůh ho uchopí do svých paží.
Na zemi křehké tělo pomalu se rozkládá už zapomenuté
a v nekonečném vesmíru konec duši té pohnuté.
, linkuj! 
, jagg 
voľný verš fantasy povídka smutek horor poezie smrt haiku nenávist hrůza naděje příroda přetvářka vztahy sobota touha osud svoboda mládí les deprese zima ... aa vyznání beznaděj bolest život srdce temnota marnost žena sen pocity x strach .. antilistí noc zoufalství cesta láska sex horror . emoce čas erotika samota vzpomínka podzim krev vztah * město humor zklamání momentka jen tak pocit tma realita
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867