30.09.05 | čtenář martina c. | 2039 x | vypínač
Jsem nenarozená,hvězdy zmizely z dosahu.
Je tolik krásného a přesto žal má převahu.
Zrodila se planeta právě těď a ptáci o tom zpívají,
víly se vzbouřily šeptá se potají.
Včera u květů ibišku zahynul kolibřík,
to proto se tak brzy setmělo.
Hvězdný prach zazářil v korunách stromů jak na poplach
a sojka povídá to by se asi nemělo!
Kolibřík vznáší se do nebe,po smrti obrovská křídla duhovou sféru vytvoří
a bůh ho uchopí do svých paží.
Na zemi křehké tělo pomalu se rozkládá už zapomenuté
a v nekonečném vesmíru konec duši té pohnuté.
touha x smutek příroda cesta voľný verš pocity hrůza humor ... . krev svoboda zklamání sex vztah strach povídka emoce antilistí čas smrt láska fantasy les přetvářka pocit .. zoufalství osud nenávist deprese temnota tma žena realita noc erotika bolest město vztahy vzpomínka jen tak vyznání samota poezie marnost život beznaděj * zima haiku horror mládí srdce sen momentka horor sobota aa naděje podzim
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866