Nokturno.net / tvorba / dílko

Záplavy zlaté pochodně,
umocněné září,krvavým sluncem,
stromoví hořící náhodně,
listy se snášejí na zem,
jako slzy krále Helia,
jako okvětní plátky ohnivé květiny,
jako bouřlivá nachová deliria,
jako peří z křídel padlých andělů,
navěky usínat spolu.

Z daleka přichází,
on nepřichází,
melancholicky se loudá světem
v suchém listí s handicapem
v mrtvých tváří stromů,
v šepotu zašlých duchů klestí,
v zádumčivých krokách domů,
v purpurovém pláči divukrásně svistí,
navěky usínat spolu.

Zahalen v temnu kontrastně kráčí,
ústa popraskané, rudé jeřabiny,
skrz něj kvílí tažní ptáci,
na srdcích krvavé pavučiny,
z vánku, který cuchá vlasy,
z klesající mlhy plné nářků,
z bodláčí – ostré, neúprosné krásy,
z nahého šelestu při tanci ohně,
navěky usínat spolu.

V hýření zlatých motýlu,
navěky začínat spolu,
v zádumčivosti podzimů,
navěky umírat spolu.