Nokturno.net / tvorba / dílko

Nemůžu usnout,
i když na víčka mi sedá spánek,
avšak pouze lehce,aby se neřeklo.
Otevřu okno.
snad pohladí mě jemný vánek
a přinese mi sen,
tak pokojný a útěšný.

Ne, nemůžu usnout,
měsíce mě hrozí běl,
je jako ponocný,
co shora snáší píseň noční,
jen zcela oněměl.
A peřina - jak ta mě tíží!
Je těžká - jako život sám.
Jako osud - jak já si ho vysnívám!

Bojím se!

Zářná tma mě pohlcuje,
kolíbá mě v svém náručí
jako své dítko plačící.
Ano - pláču, křičím.
Proč nikdo neslyší?
Jsou snad všichni hluší?
Ne,jen spí.
A já nemůžu.

Bojím se!