03.11.05 | Ferrante, @, další tvorba | 2054 x | vypínač
Slunce zapadá,
je čas jít spát.
První hvězda svítí na nebi,
září jasně jako úsměv tvůj...
Neodcházej slunce moje,
jsi to ty a měsíc je tvůj bratr,
který odchází,
když ty se vracíš..
Nevím zda miluju noc či den...
Strácím se v mlze,
kde zapomění mě nachází..
Je to kouzelné a zároveň zbabělé..
Před životem neutečeš,
nedovolí ti to..
Není to jen hra na schovávanou,
ale každičký okamžik tvého bytí..
Noc či den?
To je jedno....
To vše jsi ty!
krev .. zklamání podzim touha vyznání voľný verš sex vzpomínka žena deprese jen tak horror přetvářka život erotika momentka město pocity cesta x bolest poezie hrůza temnota naděje strach antilistí beznaděj smutek les mládí marnost čas vztah povídka sobota realita . srdce ... nenávist svoboda příroda * pocit aa haiku humor sen zoufalství noc osud vztahy samota zima smrt tma emoce láska horor fantasy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866