14.11.05 | čtenář Martina C. | 1969 x | vypínač
Dnes bylo mé tělo dáno do hrobu,
však duše má dávno již zemřela.
Dnes bylo mé tělo dáno do hrobu,
neb bůh naň seslal prazvláštní chorobu.
Pan farář zapěl miserere post mortem tobě dcero má
a matka se z žalu doma pověsila.
Nač pláč tak smutný pro to co celé roky bylo do očí,
Vždyť bílé kaly už zaplavily bledou tvář.
Kdo si teď ruce v krvi namočí,
kdo bude lámat moji svatozář?
V dřevěné rakvi na měkkých polštářích mám ustláno,
na rtech jen ztuhlý úsměv zbyl je dokonáno.
Dnes bylo mé tělo dáno do hrobu-vždyť víš.
sobota srdce podzim * příroda tma noc nenávist les samota smrt pocity erotika haiku deprese zoufalství svoboda láska x mládí čas vzpomínka vztah fantasy vyznání emoce krev antilistí smutek horror humor horor osud zima .. momentka povídka realita pocit ... cesta beznaděj . jen tak žena aa poezie strach město život sex vztahy sen naděje hrůza přetvářka touha voľný verš temnota bolest marnost zklamání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867