Nokturno.net / tvorba / dílko

Tak pozdě sladká Narijan tak pozdě říkal si.
Pak mečem kámen rozrazil,
pro lásku rval si vlasy.
Má krásná královno ničeho
mé srdce pro tebe vytrhl jsem z hrudi.
Má lásko tisíce emocí
ohřej mi ruce co jako led studí.
Upsal jsem duši upírům
to abych tě mohl v noci přepadat.
A sladkou tvou krev až do poslední kapky sát.
Na hladkou šíji dvě ranky lásky zasadím,
pak budu tě hladit po vlasech,
a to vše jen proto,že tě mám tak nestoudně rád.
Jsi má krásná Jůlie z Verony
nádherná holubice míru.
Tvá nahota mi dává naději,
tvůj úsměv mi utužil víru.
Krásu v tvých očích čtu a chci jen tebe,
tak jak jsi přišla na svět zrozena ze slunce a rozbouřeného nebe.
Je pozdě má sladká Narijan tak pozdě na vše
s uderem dvanácté okusíš nebeské výše.