18.11.05 | Hermedos, @, další tvorba | 2529 x | vypínač
Ty jsi jako květina, co černé barvy lístky má!
Lákáš mne, má jediná, jenž duši mou tak proklíná!
Tvá záře sahá do dáli, kde život brodí se,
Jsi mou láskou v chorály, když duše rodí se!
Kdepak je naděje?! Kampak se ukryla,
Možná se ukryla v náručí anděla!?!
I věčnost s tebou strávená je pro mé srdce málo.
Já zbavil jsem se tajemství, a to mi tebe dalo!
bolest čas emoce pocit povídka tma žena pocity momentka aa * sex jen tak smrt sen humor touha horror cesta antilistí nenávist fantasy mládí .. marnost ... vzpomínka temnota smutek vztah zklamání přetvářka podzim les osud život deprese x sobota svoboda zima láska erotika krev srdce . vztahy město haiku horor realita zoufalství beznaděj hrůza strach příroda noc naděje poezie voľný verš vyznání samota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866