Nokturno.net / tvorba / dílko

Vyšli jsme ven a hle!
Na zemi byl sníh,
první sníh,
co se letos udržel a neroztál.
Chodník byl jako bílá peřina,
do níž jsme tiskli stopy - ty malé, já větší
a do ticha noci pronikal
křupot sněhu.
Jemně chumelilo a vločky
nám přistávaly na hlavách,
aby tam hned ukončili svůj život.
Mrzlo ale nebyla nám zima.
Šli jsme pomalu, mluvili, smáli se.
Chtěl jsem se tě vzít za ruku,
chtěl jsem tě políbit na dobrou noc,
ale neudělal jsem to, ani nevím proč.
Nakonec jsem zůstál sám,
sám ze sněhem a s hřející vzpomínkou
na dnešní večer.