Nokturno.net / tvorba / dílko

jen přísliby polibků
k zbláznení
a rty se ... možná
jednou dovopravdu zachvěji
prokletá touha
zdešená couva
měla by jít osudu vstříc

primitívni slova říkaš si
než život
city se nabaží
prozatím
v ruce svíraš prázdny list
chceš ...
chceš toho mnohém víc

již naplnen
no zůstal si lhostejný
visílen cizími náruči
pod bohémskou slupkou
v očích večne zasnených
žít a být
takové štesti máš

takové \\\"štestí \\\" né každej má
prí stačí jen jedinkrát
mít a vychutnat
pak zbýva jen v krehounkej korábce
túžbou se nechat unášet a snít
nebo jít

některé veci se nedaj domyslet
kdo ví ...
jak vskutku vše vypadá
když už neumíš snít
a mín
je mnohém, mnohém víc

to znám ...

vítr a déžď
mráz a led
někdy
i slunce vídavam
tá ledová třísť
mění se v uragán

skutečné štestí
to přijde
jen když lásku rozdávaš
to víš i sám
tak proč
proč se mi zdá
že ho postrádaš ?