Nokturno.net / tvorba / dílko

Svíčka uprostřed světnice
a někde v dálce hrají housle a piáno.
Sedni si, já zuju ti střevíce,
spolu pak počkáme na ráno.

Opřu se lokty o tvá kolena
a rukama si podepřu bradu.
Múžeš mi hladit vlasy, když jsem tak zmámená.
Plamenu svíce teď tvou pozornost kradu.

Ješte mi vyprávěj , ještě alespoň jednu poému..
Chci slyšet o lese a o bouři...
A zda mé oči mají punc drahých kamenú,
když spod řas se na tebe zasněně hmouří.

Ne nepřestávej mi hladit vlasy, vplétej do nich prsty dál.
Snad múžeme pobýt chvíli ve tmě a tichu.
A název támhleté hvězdy, kdysis ho znal...
Říkal´s, že tak jmenuje se i jablko hříchu..

Ano pane, s tebou bych dokázala probdít mnoho nocí,
jenom tak přitulená k tvému ramenu pro kousek tepla.
Cítiš dnes v noci taky ten bezejmenný pocit?
Jak pojmenoval bys ho, než zapálí venku opět pouliční světla?...