02.12.05 | čtenář Martina C. | 1731 x | vypínač
Miluji,milujme se spolu mam tělo jako vesmírný prostor a pár zlávštních
komnat k tomu.
Radosti plní ve zvuku Dionýsovy loutny,pár liných psů spí opodál
chtěla bych aby svět byl můj,chci by bůh při mě stál.
Krvavě zraněná si marně nechci vspomenout na ta slova,
ale oni přicházejí zas a znova.
Každý si chce kopnout do těla mrtvého flétnysty co na pochod mrchožroutům
hrál ale ne každý má na to aby to udělal.
Mučí mě škrtí a fackují a mě to už ani nebolí.
Dnes mě vyškrtněte z vaší večerní tragédie a já se budu snažit o útěk,
teď už nevím kdo jsem a necítím tvůj dotek.
Chci být jen tvá věčně smutná mandragora.
přetvářka jen tak bolest osud krev horror voľný verš * touha žena fantasy haiku sex temnota povídka emoce nenávist .. realita smrt x . sen srdce město noc ... tma mládí zklamání hrůza příroda horor život les vzpomínka erotika zoufalství vyznání poezie cesta vztah beznaděj čas antilistí podzim momentka láska marnost svoboda pocit strach sobota aa naděje pocity samota smutek deprese vztahy zima humor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866