Nokturno.net / tvorba / dílko

Vracet se zpátky mezi ty domy,
Být jedna z těch, co bojí se sami,
Budoucnost zrůda je, z temnýho depa,
Vedou k ní koleje a přece je slepá,
Ty tvoje myšlenky, ta tvoje slova,
Sype se kamení, znova a znova,
A ty už nevěříš, že se to spraví,
Siréna houká, mnichové neví,
Lidé tu nejsou, vrací se zrak,
Ten, co ti ukáže, že bylo to tak,
No proč mi tu pláčeš, hlupáku můj,
Ten život, cos žil, ten nebyl jen tvůj,
Život je lepší než drátem do oka,
To praví slova temného proroka,
Možná bys, hlupáku, chtěl jinde být,
A možná si myslíš, že nechám tě jít,
A já tě navrátím do tvého středu,
Nechci být kámen, ani kus ledu,
Jen pro tebe nemám víc, než pár hloupých vět,
Tak k čertu s tím člověkem, co sestrojil svět,
Možná jsi jinde a nechceš tu být,
A možná si myslíš, že nechám tě jít…