Nokturno.net / tvorba / dílko

Vítr mi přivál zrníčka písku,
z daleka, tam z hor, z krajiny vůní domova
ve zvuku umrlčích tónů žiletky do bělma vložil,
a na tváři nakreslil mi obrázek - kat!

Nezavřu oči, přec vidím jen pavoučí sítě
v nahotě duši svou skrývám
na jazyku barvu borůvek
na nohách kožíšek, pod nímž vždy usínám.

Nespěchej?!
Nechoď pryč,
ještě není tvůj čas,
ještě neříkej sbohem.
Nestačil jsem se rozloučit!