Nokturno.net / tvorba / dílko

část 1/?

Ten den, kdy celý příběh začal, byl už od rána podivný. Sien, stejně jako každé Prví v měsíci, posbíral po svém příbytku všechny květy i listy, které stačily správně uschnout. Živil se prodejem bylin a léčením zvířat. Mnozí lidé si o něm mysleli, že je nebezpečný čaroděj, protože znal jazyk lesních elfů a využíval rostliny k léčení nemocných. Věděl, co na rány, co na horečku a rozuměl zvířatům i ptákům.
Jeho otec byl elf z lesního národa, který přebýval v Podhůří. Zemřel však v boji, když elfové bránili hranice svého Temnolesa a Siena vychovával poustevník. Teď už žije po mnoho let sám. Přestože Caladar, napůl elfové napůl lidé, nemají čistou elfí krev, dožívají se mnohokrát víc než normální smrtelníci.
Sien vzal své koření, které posbíral na poslední výpravě do Dúathtauru a uložil je na dno svého batohu. Plášť, nůž, luk a pokrývku, kdyby musel přespat, nasedl na koně a vyrazil. Na trh přijel k půledni. Ve městě byl neobvyklý rozruch a Sien si všiml, že je tu spousta lidí, kteř vypadají cizokrajně. Jak se blížil k náměstí, potkával skupiny jezdců, oblečené v drátěných košilích. Seskočil z koně a zeptal se kolemjdoucího muže, co se dnes ve městě děje.
„ To nevím, někdo říkal, že prý přišla výprava z Podhůří, která byla vyslána obyvateli vesnic pod Dračími horami. Svolali radu města na třetí, na náměstí nám prý vše řeknou.“
„ Děkuji“ odpověděl mu Sien.
Cestou k městu přemýšlel. Moc dobře věděl, jak jsou elfové i lidé v blízkosti Dračích hor Skarem pronásledováni…. Skar je rudý drak, který žije v horách na Konci Konců, na nejvzdálenější hranici obydlené země. Pár tisíc let byl schovaný pod horami a většinou spal. Pak se ale do hor připlížili skřeti a v domnění, že jsou hory neobydlené, se tam usadili. Začali budovat své cesty, tunely a jeskyně a nahlodali hory pěkně do hloubky. To Skara dopálilo. Snažil se skřety vyhnat, ale když se jim podařilo zalézt hluboko do nitra hor, drak na ně nemohl. Skřeti se mu z dostatečné vzdálenosti posmívali, a to ho ještě víc rozzuřilo. Létal nad hřebeny hor a shazoval kamení na Podhůrské vesnice. A když chrlil oheň, červeno-zlatá záře byla vidět až v Šedokraji. Lidé ve vesnicích, které byly postihovány hněvem draka, poprosili Šedokrajany a s jejich pomocí se snažili skřety z hor vyhnat. Když však pronikli až do nitra hor, drak si jich všiml a v domnění, že si skřeti přivolali posilu, přenesl svůj vztek i na lidi. Tak skřeti dál neohroženě kutali a dolovali podhorské chodby, Skarovi se vysmívali a rozzlobený drak terorizoval Podhůří….
Siaen vzhlédl. Došel až na náměstí a ocitl se v shluku lidí. Všichni poslouchali muže, který stál na schodech radního domu.
„….a proto vás jménem celého Podhůří a prosím, abyste nám pomohli v boji proti skřetům, protože nevyženeme-li je z Dračích hor, Skar odtamtud odletí a může se usadit třeba na Deštném vrchu. Nebo obsadí Nadoblaka a až si ráno zívne, vznítí se vám střecha nad hlavou.. Skar je záležitostí všech. Kdo nám pomůže?“
V davu šumělo, každý se radil a muži zvažovali své možnosti. Potom začali z řad vystupovat občané, kteří byli ochotni pomoci Podhůří v nouzi. Sien váhal. Toužil znovu spatřit Temnoles a elfy, ke kterým kdysi patřil i své dávné přátele z nedalekého Podhůří. A když už se nikdo nehlásil, otočil se muž přímo na něj a otázal se ho:
„ A co Sien. Ten nám nepomůže bránit rodnou zem?“
Nyní Siaen poprvé spatřil tvář muže z blízka. A poznal ho.
„Faikone, nevěděl jsem, že jsi přežil Dlouhé války, tak rád tě vidím.“
Faikon se usmíval a hleděl na starého přítele.
. . .