Nokturno.net / tvorba / dílko

Černá víla, jež v zapomění stává
v ulicích prázdných sítě rozplétává
jak s živcem slída v žulu skládající.

Jí v rukou harfa, ni housle nezaznějí
v náručí prázdném, prázdém po zloději
teplo i chlad v něm, život zmírající.

S modrýma očima, chladnýma až zebe,
volává peklo, proklínaje nebe
trhaje pouta, ruce svazující.

Temnoty sestrou, záhubě matkou je,
nad mrtvou krajinou slzami panuje,
se samým Ďáblem v pláči obcující.