20.12.05 | salazar, @, další tvorba | 2120 x | vypínač
Černá víla, jež v zapomění stává
v ulicích prázdných sítě rozplétává
jak s živcem slída v žulu skládající.
Jí v rukou harfa, ni housle nezaznějí
v náručí prázdném, prázdém po zloději
teplo i chlad v něm, život zmírající.
S modrýma očima, chladnýma až zebe,
volává peklo, proklínaje nebe
trhaje pouta, ruce svazující.
Temnoty sestrou, záhubě matkou je,
nad mrtvou krajinou slzami panuje,
se samým Ďáblem v pláči obcující.
čas beznaděj smutek krev x voľný verš horor sen antilistí zoufalství marnost cesta naděje svoboda láska žena strach deprese les haiku ... příroda aa vztahy nenávist humor město tma temnota smrt emoce * realita vyznání .. srdce fantasy zima bolest noc . život vzpomínka sobota hrůza momentka vztah erotika horror pocit sex jen tak přetvářka mládí podzim povídka osud touha zklamání poezie pocity samota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6444
autorů: 866