Nokturno.net / tvorba / dílko

Jeho pověst odkapává ze svíčky,
která osvětlí jeho duši dnes naposled.
Spomíná na šaškovi rolničky,
teplé tóny- teplé jako včelý med.
Spomíná na bíle paže ženy, kterou miloval
i na vzdechy všech těch ostatních...
Ach ano, tolika ženám kdysi kraloval!
Teď proklíná se zato, že zabil jejich smích.
Snaží se pochopit proč na rukách má tolik krve,
po všech těch létech.
Snaží se spomenout, které přikázání padlo jako prvé,
když budoval svou nebeskou slávu na Jeho nevěřících dětech.
Dívá se skrze kamenné okno své honosné světnice
a vidí písečné duny a obrazy dávných plamenú.
A ruky staré nevědomky chvějí se,
když vyčítá vše sobě samému.
Však vše to činil ve jménu Krista!
Pro něj zvedal těžký meč!
Do nebe patří duše čistá!
Leč stejně jeho víru svírá křeč.
A tak jenom počítá vzpomínky,
než mu ta hezká děvka Smrt dýchne do tváře.
Vraždil i pro zlato a barevné kamínky,
dýkou je vylupoval z pohanského oltáře.
Snaží se přijít nato, kdy zhroutili se ideály...
Snad když u ohně tančila polonahá žena,
jeho muži kleli a od vína jim oči pláli...
To tehdy mu byla ze srdce vytržená?
Nebo snad to bylo už když se zrodil?
Když prvně se nadechl?
Teď pochybuje mistr meče místo aby se modlil...
Místo aby kajícně na podlahu klekl...
Vždy myslil, že žije v Kristu, v Pánu,
že dbá o jeho slávu nebeskou na zemi!
Pro něj sázel každou ránu,
však podléhal jen Ďábelskému blouznení!
Tak tady teď umírá křižák.
Tady teď umírá rytíř kdysi pln cnosti.
Však byl Pánu on zlý žák.
Teď Lucifer veme duši a zbudou jen staré kosti!
Vidí, že jeho svíčka brzy dohoří
a Padlý anděl odvede ho pryč
do pekel, kde na něj netvoři
budou syčet: jen si křič!
A on neví, zda má plakat,
neb čelit smrti naposled jako muž.
Nepochopil Učení a nechal se zlákat...
Tak zavírá oči a čeká...Už?