Nokturno.net / tvorba / dílko

Padá, padá sníh,
padá jí do vlasů.
Kráčí dál tou cestou temnou,
dál a dál.

Lásky, hrátky dětských let,
to všechno odnes čas.
Břehy mele tiše
a mění nás.

V městě krytém bílou dekou,
tam já najdu klid.
Chci se projít tichou tmou
ve stínu svým.


Nemá ani tušení,
jak rychle běží čas.
Kráčí dál tou cestou temnou,
dál a dál.

Utíká dnes přede mnou,
nebo má jen strach?
Nevím jak ji vysvětlit mám,
že si nechci hrát.

Je jak malé děťátko,
co dostalo ten dar
cíti, trpět, dotýkat se,
milovat.


Tíhu času na ruce
poznal jsem i já.
Nepřestávám přesto věřit,
že ráda mě má.