Nokturno.net / tvorba / dílko

SHIVSKÝ SMUTEK
Nebesa se toho času hněvala.Jejich klenba se navlékla do temného hávu,ve kterém se tu a tam objevila tenká trhlina propouštějící na zemi paprsky rudého světla šílenství.Soutěska Shivsk byla ponořena do smutku a strachu.Jedinou společnost jí dělalo zlostné skučení ostrého chladného větru a naříkání krkavců čekajících na kořist.Skály obklopující shivskou soutěsku byly nahé.Nerostlo na nich jediného stromu,jediné borovice ba ani lišejník sem nezabloudil.
Na jedné straně stála armáda krále Wozina,proti nim smrdutá horda hniloby,ďábelské kombinace orků,skřetů a kdovíjaké jiné havěti.Ani jedni nehodlali ustoupit.Armády stály pevně a připraveny svrhnout své nepřátele do nejhlubších jam pekelných.
Tato bitva měla rozhodnout o osudu všech.Každý člověk,ork,skřet nebo elf měl nyní bojovat za budoucnost svého národa.Každý mohl vyhrát nebo uvrhnout svůj národ na tisíce let do otroctví nebo hůře v zapomnění.Navždy.
Bitva byla nevyhnutelná.Všem už dýchal za krk naplňující se osud.Nikdo však neznal jeho barvu.Jaký asi bude ten dech,až tato bitva skonči.Takovou otázku si kladl každý,kdo tam toho dne byl.
Na obou stranách panovalo obrovské napětí a nikdo se neopovažoval vydat ani tu nejtišší hlásku.Jsem si jist,že kdyby dopadlo někde mezi armádami na zem třeba jen jediné zrnko hrachu,vyrazili by všichni do útoku.
Ve vzduchu vysel strach v té nejhmotnější podobě,v jaké si ho kdo dokáže představit.
Velitelé obou zástupů si sdělovali pomocí posunkové řeči nejrůznější vzkazy,načež se přesunovaly celé skupiny vojáků a mnoho linií si měnili třeba i několikrát za minutu svá místa.
Po nekonečně dlouhém vyčkávání se zdálo být vše připraveno.Přední řady krále Wozina tvořily těžkoodění štítonoši každý nesoucí půl pátého metru dlouhé kopí.Za nimi odhodlaně kráčelo osm řad stejně vyzbrojených mužů.Dále pak pluk těžkooděných s obouručními meči,které následovalo nespočet linií rytířů vyzbrojených lehkými,ba velice obratnými meči.Přední řada kopiníků se z obou stran zužovala,tvoříce dva prázdné trojúhelníky místa.Do těchto prostor se pak vklínily legie lučištníků,tak aby mohly střílet na nepřátele,ale zároveň pouštět zbytek armády kupředu.Na konci hrdě cválaly krásné koně dvou záložních křídel jezdců.

Orkský náčelník Gruk nevelel tak dobře strukturovanému vojsku jako král Wozin.Orci totiž,jak lidé dobře vědí,nic nedbají taktiky.Jejich plán je napadnout nepřátelské řady a sekat kolem sebe hlava nehlava až do skonání.Jediný náznak strategie hordu se zrcadlil v šachovnicově uspořádaných shlucích kopiníků s šermíři.z obou stran hordu lemovaly početné pluky medvědích jezdců.Skřetů hrozících krátkými šavlemi a kulatými štíty s rytinami nejhrůznějších apokalyptických výjevů.

Čas se najednou zastavil v srdci každého z nich.Najednou všichni slyšeli šumět moře a zpívat ptáky.Vítr jak se prohání korunami stromů.Dětský smích.Každý si přál utéct ve své mysli pryč.Pryč od boje,pryč od toho všeho.Kdyby to tak šlo.

Blesk rozsekl potemnělý háv oblohy a zarazil se někde daleko do země.Ozvala se ohlušující rána.Zem se zatřásl.
A bylo to tady.Hrom dal povel k útoku.
Oba voje se proti sobě rozběhli.Každý z mužů si byl skoro jist,že zde dnes padne.
Do vzduchu se vznesla záplava šípů.Netvoři však neukročili ani o píď.Hnaly se proti moři smrtících hrotů bez bázně,s fanatickým řevem a odhodláním zemřít pro náčelníka.
Mrak šípů se snesl níže a vzal s sebou k zemi stovky nepřátel.Pro hordu to však nic neznamenalo.Své zabité druhy zašlapali do černé mrtvé hlíny a hnaly se kupředu.
Naproti jim vyběhl smrtící ježek královských kopiníků.Hroty vpřed a oheň v očích.
Oblohu zakrylo ještě několik vln stříbřitých šípů,než se obě armády střetly.
Ozvalo se tisíce cinknutí.Ohlušující praskání štítů a kostí.První řada kopiníků odhazovala své zbraně ztěžklé vrstvami nabodaných nepřátel a schovávala se za další řady,chystajíce si krátké meče.Několik předních linií královského vojska beze stopy zmizelo,nežli se hlavní nápor hordy zastavil a horda přišla o svůj rozběh.
V tu chvíli se naježily ostny královského ježka,jež se začal pomalu ve vlnách náporu posunovat proti chaosu,ve který se nyní změnila struktura hordy.Celý postup ještě podporovali lučištníci,kteří se zároveň posunovaly vzad,chráníce se tak před čelním útokem ze strany netvorů.Postup se zdál být úspěšným,ba ztráty náčelníkových vojáků byly minimální.Bylo jen otázkou času,než statný ork přijde na to,jak ježka připravit o bodliny.
Král to měl plně na vědomí.Rozhodl se proto k vypuštění blech z ježčí kůže.Kopiníci uprostřed řady začali ustupovat do stran.V první řadě ustoupil jeden,ve druhé dva,ve třetí tři,až se zformoval v armádě krále Wozina trojúhelník prostoru,který obratem zaplnili rytíři vybaveni meči,sekerami.Když se tak stalo,přebyteční kopiníci zabrali místo uvolněné vzadu mečonoši.
Vytvořila se tak druhá ježčí zábrana před postupem hordy.
Nastal čas poslat ty ohavné obludy dolů do pekel,kam patří.Přední vrstvy ježčí pokožky se rozevřely a vypustili tak ven obrovské množství blech s meči.Ty ihned začali kolem sebe šířit záhubu,dokud na zemi nespočinula deseticentimetrová vrstva krve nemající možnost najít skulinku,kterou by unikla z pekla,které zde nyní panovalo.
Nad polem kroužili krkavci,těšící se z hostiny,kterou jim společně lidé a netvoři přichystali.
Ani ti však nebyli ušetřeni ran zbloudilých šípů.Mnoho z nich se toho dne hostiny nedočkalo.
Trhlinou v kopinických řadách proudilo ven stále víc a víc bijců,z nichž každý si chtěl s sebou na věčnost pobrat co nejvíc netvorů k věčné posmrtné otročině.Nic nedbaly kopiníci příkazů svých velitelů,aby řady zacelili.Vše se zvrtlo v chaos.
Orci kvapem ustupovali a medvědí jezdci si uprostřed válečné vřavy nevěděli rady se svými poplašenými medvědy.Zdálo se,že lidské království má vyhráno.
Tu se ale něco uprostřed řad hordy pohnulo.Směrem k lidem pádili stovky orkských otroků vláčejících na zádech těžké ploché trámy.
Co to je,ptal se král sám sebe.
Otroci se zastavili desítky stop před lidmi.Hleděli tam smrti do očí a snad by byli i rádi,kdyby se nějaká čepel zavrtala do jejich těl.Byla by to pro ně čest.Čest,jaké se otrokovi nedostává.Zemřít v boji.
Král ihned poslal skupinu těžkooděných,aby pobili všechny ty podivné nosiče.Než však stihli cokoli udělat,po dubových trámech vyskákaly medvědí jezdci jako po rampě a s náčelníkem Grukem v čele se nesli daleko do vnitřních řad královy armády.
Ve vzduchu opsali úctyhodný oblouk a pak s řevem a tíhou kamene dosedly na mrtvolami posetou zem,drtíce kosti těch nešťastníků,kteří nestihli uskočit.Náčelnické komando ihned vneslo chaos do králových formací.Mnozí rytíři se naplněni strachem otáčeli ve zběsilý útěk,odhazujíce zbraně a brnění daleko za sebe.Skřetí šavle s neskutečnou přesností vyhledávaly i ty nejnepatrnější skulinky v lidském brnění.Do vzduchu tryskaly fontány krve,na zem padaly končetiny.Náčelníkova družina se se svými zbraněmi oháněla obratněji než jestřáb při lovu.Zle potrestala každého,kdo se ve své neopatrnosti odkryl.
Jakmile to král spatřil,ihned vyslal půlku své jízdy,za úkolem rozprášit nestvůrné vetřelce, zatímco po rampách mu do linií tekly nové a nové řady skřetů.
Královská jízda v plné své síle pádila vstříc hordě barbarských nepřátel,vztyčujíce svá dlouhá kopí připravená k proniknutí obludnou hrudí a druhou stranou ven.
Obě jezdecké skupiny dělilo ne více než deset sáhů,když tu se něco přihodilo.Něco,co mělo rozhodnout o vítězi této krvavé bitvy.Někde z válečné vřavy se vznesl do výše deseti stop šíp.Byl černý s okrasnou řezbou růží a pozlaceným hrotem.Pírka na jeho konci museli pocházet z té nejvznešenější labutě.Jak ladně plachtil vzduchem,opisoval pozvolna jednu otáčku za druhou.Vše jakoby se zpomalilo.Šíp už začal pozvolna klesat.Pak,stále s labutí elegancí,zabořil se do hlavy jednoho z orků.Krev vystříkla do okolí.Odletěl kus masa.Škoda jen,že zasaženým byl právě náčelník Gruk.
Tisíce příšerných očí se jakoby na povel otočili.Orci přestali bojovat,nedbaje na to,že budou ihned zabiti.
,,Vůdce je mrtev!“zachroptěl nestvůrný hlas.
,,Zvítězme pro něj!“
Každý,kdo tam tehdy byl,spatřil něco úděsného.Netvoří začali odhazovat štíty a brnění,které jim doposud překáželo v pohybu.Oči jim všem zrudly a z tlamy stoupal zelený dým.Všechny svaly se napjaly.Z huby tekla pěna.Každičký chlup se naježil.
Až teď začali orci skutečně bojovat.Bili se vskutku tak,jak pravý pověsti.Nyní již nebojovali za národ,který jim byl ukradený.Teď umírali pro někoho,koho ctili.
Obludy se chopily pevně mečů a s ukrutným hřmotem se pustili do svých nepřátel.Trhali, sekali,kousali,kopali a podali.Každičký z nich musel poslat na onen svět alespoň tucet lidí,než sám padl na zem,bez kapky života v srdci.Mnoho z nich pobíjelo lidi po desítkách.Rány,které by je dříve zničily nyní neměly na jejich bouření žádný vliv.Ork stojící obklíčen desítkami mužů a dostávající tucty ran,mnohdy unikl z obležení a pomstil se všem svým nepřátelům.
Bez náznaku bolesti se s holýma rukama vrhaly na královské rytíře a rvaly jim cáry masa z těla.

Do dalšího rána bylo rozhodnuto.Země té soutěsky ještě mnoho měsíců nespatřilo světlo světa skrz mnohdy dvoumetrové závěje mrtvol.Navečer toho chmurného dne zbylá hrstka nestvůr oslavila svůj triumf dohromady se stovkami mrchožroutů,které pach krve přivedl až sem.Jedly maso svých poražených nepřátel a pili jejich hnijící krev.Dokonce ani orci a skřeti se však neradovali ze smutného výsledku nejkrvavější bitvy,kterou kdy jaké oko spatřilo.Přišli o vůdce.O vůdce,pro něhož tuto bitvu vyhráli.O vůdce,pro něhož žili,bojovali a umírali.O vůdce,pro něhož se každičký z nich narodil.

Nebe plakalo.I když se mraky rozešli,ve shivské soutěsce se usadil smutek na dobro. Miliony lebek a celých koster to připomínají,stejně jako budou osudný den navždy připomínat
drápance nehtů bolestivě umírajících vryté do smuteční skály.Jedné ze stěn soutěsky smutku.